skořice

"... but today I decided to go to the canal and get some vitamine D.. it's very important for my happiness."

vzpomínka na léto
kdy mi tričko na spaní vonělo krémem po opalování (čti: krémem pro po Xté spálená ramena a krk)
a vlasy po mandlovym olejíčku

"you're probably laughing rn
but it's ok
because I don't care"

nechci si vyčítat, že bejvám často hodně shy a tak
je to v pohodě
mam problém s lidma
obzvlášť když mě znají tak napůl
ale o nic přece nejde
jednou zvládnu neřešit, jak působim na ostatní
jednou zvládnu tančit

all mess is mine

proč mam v životě takovej nepořádek i po tom, co některý věci řešim?
"a můžeme si k tomu sednout? já totiž asi jinak zase spadnu.."
pořád bych padala
stejně bylo nejlepší, jak jsem si to pak přitančila k lavici naprosto vysmátá
v tu chvíli prostě ostatní lidi byli jenom rozmazané šmouhy

líbí se mi, jak mam vždycky představu, jak budu vypadat
jak budu na ostatní působit

že budu cestou tam snídat jabko
protože nedokážu snídat, když mě něco čeká, prej je to staženej žaludek
ale jezení jabka cestou někam je prostě správná věc
asi jako vysoký hubený kluci s jabkem
něco tam prostě je

že potřpytkuju ty správný lidi
že se budu točit
poskakovat
pobíhat
že budu mít s sebou čokoládu, protože teď je holt období čokoládovejch tyčinek

vždycky se mi někdo zalíbí a pak jim to co on
ale spíš většinou "míchám" víc lidí do sebe a zároveň to přizpůsobuju svým návykům
čokoládový tyčinky, jablka, pomeranče, ovesný vločky s banánem, borůvkový muffiny nebo čokoládový koláčky
důležitá jídla
napíšu seznam všech důležitých jídel

cejtim se najednou strašně volná
a doufám, že to tim zas nezabiju
ale prostě ne

a tak si tu sedim, zpívám španělský písničky, kterejm vubec nerozumim
ale jak jsi kdysi řekla
ani to mi nezabrání je zpívat

poklidné šílenství

vyšívání do jedný v noci je fajn
a jezení jahod o půlnoci taky
hádám, že příští tři večery budou o vyšívání a našívání kytiček na šaty
já musim mít vždycky něco extra
a nejlepší na tom je, že jdu vážně sama za sebe
moje duše, nebo tak nějak bych to nazvala
(ona by na to asi řekla funny a já bych se zase cejtila podivně)

přestalo pršet a tak jsem se vydala pro květiny
ve sluchátkách Rise Against
uplně mi to připomnělo, jak jsem loni kamsi šla ve svých růžových květovaných kraťasech, bílém rozevlátém tričku, ve vlasech květiny a kouřila jsem růžovou devilku, princezna

jestli v tomhle světě nemůže mít můj křeček střevní problémy, pak tu nechci žít

začínám být hrozně sentimentální
uvědomuju si zvláštní věci
a zase mam problém rozlišit sny od reality

jsou zvláštní ty cesty do školy, kdy prostě jdu, poslouchám
sotva vnímám text nebo melodii písniček
v hlavě takový zvláštní prázdno a zároveň tisíc různých myšlenek
a stává se to čím dál častějc
jako bych vždycky byla mimo tenhle svět
jako když přichází bouřka a svět se nezdá skutečnej
jako když jsem kouřila a motalo mi to hlavu
jako když jsem dočetla úžasnou knížku
jako když jsem se probudila ve tři ráno a poslouchala dávno zapomenutou písničku, protože se mi o ní zdálo a já ji musela slyšet znova

je čas zajít na horkou čokoládu
sehnat víc květin na šaty
najít někoho ochotnýho potetovat mi zátylek
a zjistit, co mam s hlavou
ideálně všechno v jeden den, což znamená zítra

utečeme spolu někam, kde nás nechaj žít

"přišlo mi, že když jsme o tom mluvily minule, měla jste v tom najednou zmatek.. a teď jako by to už trochu nabíralo určitý směr."
no ono se všechno změní třikrát za den, takže těžko říct, jestli tenhle směr bude definitivní

v dotazníku byla otázka, co by mě přimělo tu po maturitě zůstat
jakože
nevim, já?
tady neni nic konkrétního, kvůli čemu bych utíkala
prostě taková vnitřní potřeba, nevim
a otázka, jestli mam v plánu se sem pak vrátit a žít tu
no.. spíš ne, ale bože, já nemam tušení, co budu dělat za týden, natož za měsíc, rok...
takže takový random zaškrtnutí odpovědí
ale dostala jsem bonbon, hah

pocit po vyřízení všech e-mailů je stejně nejlepší
jsem pořád jeden velkej mess, ale mít aspoň něco napůl vyřešenýho, je skvělý
a mít odeslanou přihlášku na workcamp taky
a ten pocit, když mi po prezentaci z angliny bylo řečeno, že very good english
věci je třeba řešit postupně
ale hlavně je vyřešit, protože jak je něco otevřený, nedokážu se hnout dál
nebo rozhodně ne s čistym svědomím a jakmile ve mně něco hlodá, tak to stejně jednou praskne a je zbytečný věci odkládat

bude to poslední týden školy
a je to hrozně zvláštní, protože nic takovýho jsem ještě nezažila
občas začínám panikařit, protože i když na tu školu často nadávám, tak představa, že to skončí
že uplně všechno skončí
že už někoho nemusim v životě vidět
trošku mě to děsí
protože už v tom světě budu jenom sama za sebe
ale představa, že budu moct číst tolik knížek, který teď nechci radši ani otvírat, protože musim dočíst jiný věci..
chtěla bych si přečíst něco víc od Coelho, Kundery, Ginsberga, taky konečně Ziburu od Vánoc nebo Čtyři dohody a taky něco víc od Gounella a spoustu těch nových meditativních jóga knížek a...

zatim netušim, jak to udělám s knížkama, když budu rok pryč
asi se tam budou dát potom koupit nějaký anglický
ale i tak, já chci i český knížky
a vubec, mít na takhle dlouhou dobu jen určitý věci, ať už ty knížky, oblečení..
taková neuchopitelná představa pořád
ale na druhou stranu hrozně lákavá

byla jsem na výletě
a potkala tolik hezkých/zajímavých lidí
a byl to jeden z těch dnů, kdy jsem se cítila divně
v ničem jsem nebyla dost já, žádný vyhovující oblečení
připadala jsem si moc velká, vysoká
(nevim jestli maj lidi taky problémy se svou výškou, jako mívaj běžně problémy s váhou třeba, já každopádně jo)
a tím, jak jsem potkala ty lidi
to ve mně zase hrklo a
chci se už najít, kruci

ať už budu žít v budoucnu kdekoli, chci, aby mě lidi brali takovou, jaká jsem
aby tam nemusela být žádná přetvářka
žádnej strach z kohokoli, z mluvení s někým
ten strach mě pořád akorát užírá, je to nedořešený a to já nesnesu
nejsem proti žádný víře, jídlu, oblíkání
jiný lidi jsou vždycky zajívavý
když jsou sví
na každym takovym člověku je vždycky vidět, že v něm něco je
a to je prostě skvělý
a nelíbí se mi, jak se některý lidi dívaj, jak pomlouvaj ostatní
je v tom závist, nebo?
že oni mají moc velkej strach na to, být jiný?

prostě chci mít aspoň chvíli pocit, že jsem tam, kde chci být
a že je to dobrý

Hory

vždycky si někde přečtu, že messy people are good people a trošku mi to pozvedne náladu
ale teď bych na zlepšení nálady potřebovala tak kilo čokolády, plechovku ananasu a víno
protože nedělní návraty do reality

odjela jsem pryč
balila jsem tak dvacet minut před odjezdem
a upekla ty nejlepší křupavý borůvkovo vanilkový muffiny na světě
a měly svuj důvod

vyzvedli mě před barákem, lilo
pak konečně přestalo
"škoda, že nesvítí slunce.."
"a nejsme v kabrioletu.."
"a nejedem v Americe!"
zase jsem se celou cestu usmívala jak měsíček na hnoji

bydleli jsme někde v nebi nejspíš
měli tam koťata, rakytníkový želé, potok, trampolínu, čínu s ananasem, pec..

přijeli jsme po osmý večer a čekala nás večeře
pak jsme hráli Dixit, nový obrázky, miluju
"a vy jste všichni z *město*?"
"jo, akorát K. je z *jiný město*.."
"nojo, je taková jiná."
no to já jsem vždycky

v tomhle období je manuální práce naprostý vysvobození
i když mam uplně orvaný ruce a propálený tričko a nejradši bych teď prospala tři dny, bylo to skvělý
očkování ovcí byla zajímavá zkušenost
když jsme pekli na ohni buřty a/nebo chleba
když jsme se vrátili v sedm večer po celym dni práce v lese na "oběd"
bylo tak šest a
"v kolik že to máme přijít na oběd?"
"ve tři."
"tak to pohoda."
šla jsem se umýt, random cizí šampon a sprcháč
ráda si pujčuju cizí sprcháče
večerní procházka ke kostelu
postelový debaty s míša řezem v puse
prohlásil, že nebe existuje, a měl sakra pravdu

krásnej offline víkend
ti lidi byli skvělí
chci taky takhle žít
ten první večer jsem z toho všeho byla uplně v háji
štěstím
cítila jsem se krásná, živá a mezi svýma
a to je ten nejhezčí pocit ze všech

https://youtu.be/Eg4LUvUjUWI

messy people are good people

až budu zase chtít kouřit, po měsíci, bez snídaně a naprosto vystresovaná, ráno v den prezentace z angliny, tak mě někdo rovnou odstřelte, prosím
neni nic horšího, než bejt ve stresu a ještě mít dojem, že každou chvíli omdlíte nebo budete zvracet
vždycky se mi hrozně klepou nohy a motá hlava
a celej den se z toho dostávám
neponaučitelná, fakt

konverzace se spolužákem, která mě neskutečnym způsobem uklidnila
miluju

miluju tu neskutečnou euforii, když to ze mě všechno spadne
jsem neskutečně vděčná za čísi nepřítomnost, ať už to bylo z jakýchkoli důvodů
trošku to zmírnilo ten stres

"pane bože, já bych šla běhat!"
ještě před dvaceti minutama se mi klepaly kolena

tyhle odpoledne zbožňuju
jít na zahradu, nechat si tam věci, jít do města pro novej deník
koupit si ananas v plechovce a kolu, klasika

včera jsem měla pocit, že se asi brzo zabiju
dneska je všechno růžový
a bude dobrodružný víkend
život je šílenej, ale pořád ho chci žít

žlutá je štěstí

benzedrin a tak

připadám si jako ty zdrogovaný lidi, který popisuje Kerouac v Na cestě

hodinu se snažim obnovit smazaný fotky
už asi po osmý, vztekám se vždycky stejně, nikdy s tim ale nijak nepohnu
takže asi sbohem fotky

dvě hodiny dělání prezentace na anglinu
což je překvapivě boží, i když jsem z toho měla hroznej strach
(ale ono to zase přijde, až to budu muset prezentovat)
piju k tomu kafe, poslouchám Čechomor
při tom hledám v deníku, kde že jsem to byla před dvěma lety na Silvestra

pobíhám po bytě, balim nějaký věci, abych je vzala na zahradu
upíjim kafe
čekám, až se něco načte
řešim s mámou zejtřejší maturitní slohovku, která mě mimochodem vubec nevzrušuje
mam spíš dojem, že mě čeká předávání vysvědčení nebo tak, to kvůli slavnostnímu oblečení asi

v půl desátý si napouštím vanu a nalívám víno
mytí vlasů v tuhle hodinu je velmi neobvyklé
mam ráda mazání vyčištěného obličeje bambuckým máslem nebo kokosákem

další hodinu a půl trávím rozplýváním se nad prezentací a vzpomínáním na to krásný léto
a koukáním při tom na videa se scénami z toho seriálu

cejtim se jako ty lidi, protože tu pořád pobíhám a dělám tisíc věcí
a piju u toho kafe a víno a tancuju
a je mi z toho děsně super a hádám, že zejtra se asi zabiju
protože střídání dobrých a špatných dnů
ale teď je to dobrý
a asi mi z toho jebne
whatever

školní rána, jako tohle, bych brala častějc

holt chodit na dvanáctou je fajn

kdo jsem já

• mam ráda třpytky, ve vlasech, na tvářích, všude
• zbožňuju lidi, který jsou něčim jiný
• mam ráda změny počasí - slunko po deštivym týdnu, déšť po parných dnech
• ráda tancuju a zpívám, jak nejlíp to jen umim
• dokážu se hrozně vcítit do lidí a mam ohromnou touhu je zachraňovat a pomáhat jim, jen to většinou nedokážu dát najevo a pak jsem z toho zoufalá
• moc ráda běhám, ale jen tak, z radosti, z přebytku energie
• miluju čtení, je to nejlepší únik z reality
• ráda dělám pro lidi malý hezký věci - květiny, lístečky se vzkazy...
• mam ráda velký svetry a ráda chodim bosa
• ráda čas od času cvičím jógu
• baví mě pečení věcí, který pro mě mají význam - borůvkový muffiny, čokoládový koláčky...
• baví mě jezdit na výlety jen tak, sama
• ráda ozvláštňuju svoje oblečení výšivkama
• mam ráda beatníky, prokletý básníky, ztracenou generaci apod.
• mam ráda světýlka, úplně všude
• baví mě řídit auto, moc
• mam tančící a poskakovací nálady, ale většinou tančím jen v hlavě, na tančení chodbama jsem moc shy
• mam problém s jídlem
• a s mluvením před lidma, chce se mi zvracet a někdy i brečim a pak se cítim neschopná
• mam ráda kafe, čaj, kakao, masalu a sladký bílý víno
• někdy jsem vegan, někdy vegetarián, podle chutí a motivace
• mam strašnej strach ze tmy a zároveň ji zbožňuju, nesmim být sama
• jsem schopná být roztančená a happy a během vteřiny to změnit na "skočim z okna" náladu
• mam ráda dlouhý šaty/sukně
• miluju cestování víc než cokoli
• jsem ráda sama
• měla jsem ráda čokoládový black devilky, ale teď nekouřim, protože je mi z toho na zvracení
• barvim si vlasy hennou na zrzavo a miluju tu vůni a barvení krátkých vlasů, protože je to jednoduchý
• zbožňuju vůni levandule
• miluju svoje nadchnutí se pro naprostý maličkosti
• první věc, který si na lidech všímám, jsou vlasy
• líbí se mi mnohem častěji holky, než kluci
• hrozně ráda se houpu na houpačce nebo skáču na trampolíně, je to jako kdybych lítala
• čas od času hraju na kytaru
• a mam ráda jezení melounu lžičkou

a já

už tu prázdnotu nesnesu
neustálý přemýšlení o tom, proč nedělám to nebo tamto
proč už to nejsem já
prostě nemam sílu něco dělat
tolik strachu a stresu

chci si říct o pomoc
nebo to spíš jen sdílet
jenže takhle to už nefunguje

šílenství
stává se z toho posedlost
necejtim se dost jako já
pokoncertový rána a tak
začátek šílenství
instagram, pinterest
rádoby estetický fotky holek, který jsou..
posedlost něčím, co se vždycky zdá úžasný
ale v koutku duše vim, že to může dopadnout zatraceně špatně
větší část mě však přesně tohle chce
aby to dopadlo špatně
a já se tak cejtila zase víc jako já
možná
pořád jenom cvičit
nechci si už nechávat pomoct, snažit se
ne
chci tam spadnout
a přijde mi to jako úžasnej nápad a jediná cesta, jak zase začít žít

copak jsem už úplně zešílela?