nenapadlo by mě, že se mi to bude hodit tak brzo.
neboj.
stalo se to, že jsem před půl rokem nastoupila kamsi na brigádu.
moje první práce tady.
řekla jsem si, že pro začátek to vezmu, než si najdu něco pořádnýho.
teď můžu být manažerka.
záleží to jenom na tom, jestli řeknu ano.
vyslechla jsem od našeho pána z banky přednášku na téma jednou pochopíme, že rodiče měli pravdu, když nám říkali, ať se na tu školu nevykašleme a studujeme, dokud můžeme, že tu školu budem potřebovat.
ale k čemu je škola?
kam jsem se dostala já, jen za půl roku, bez školy.
hm?
škola není všechno.
na jednu stranu jsem ohromně silná.
na druhou se tam dokážu ráno sesypat kvůli uplný hovadině.
mezi připravováním všeho utíkat dozadu, snažit se dýchat, hystericky nebrečet.
ale to k těm začátkům asi patří.
pán z banky taky říkal, že ty začátky jsou taková zkouška, jak moc jsme silný.
co všechno dokážem zvládat.
s tim naopak souhlasim, cejtim to taky tak momentálně.
chci tu dělat manažerku nebo nechci?
neboj.
začala jsem dost meditovat a shromažďovat rostliny.