cesta kolem světa

plán na dnešní cestu jednou zrušen, jednou obnoven, dvakrát změněn
během asi tak půl hodiny
tak zdálo se, že bude pršet, žejo
ale vyjít ze dveří a pořád nevědět kam a jestli vlastně vůbec pojedu, je docela fajn

nejdřív návštěva knihovny
pak pekárny
nebyla jsem v pekárně snad od tý doby, co jsem tam měla brigádu a to se stejně nepočitá
ale jsou velikonoce, žejo, takže to chtělo velikonoční pečivo

dojela jsem tam
a klasicky se tam zeptala na cestu
poté učiněno (už po druhé) zjištění, že mam off mapu nejen Prahy, ale evidentně celý republiky a nejspíš celýho světa, páč i v Německu fungovala
co už

bylo to dobrodrůžo
výlet k moři
a do Německa
netušila jsem, kudy to vlastně jdu
prostě jsem jen šla a věděla, že někam dojdu
stejně jsou takový cesty nejlepší
bez sluchátek
jen tak

došla jsem do nějaký random vesničky v Německu
kde to bylo hrozně krásný
prostě miluju Německo, no
vysvitlo slunko
krmila jsem malý kozy vínem
objevila jakejsi pomník

asi jsem zase procestovala celej svět
a bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat
cesty vlakem
ve sluchátkách Zrní
nebo Fixa, protože naladění se na brzkej koncert

teď má život smysl

velikonoční pečivo ve vlaku

moře

Hartau

onen pomník

nedělní večery

proč psaní s lidma z Čech je vždycky o odpovědích o třech slovech, ale jak píšu anglicky, píšem si vždycky děsný slohy?
miluju to, ale why?

upekla jsem čokoládový koláčky
chtěla zas uvařit jídlo na první tři dny v týdnu a vymyslet, co ty další dva
pak mi došlo, že žádný další dva už nebudou
tim, jak je moc věcí, to všechno nedokážu vnímat

zeptala se mě, jestli jsem přes tu spoustu povinností aspoň šťastná
a já
asi i jo hele
na tuhle otázku neumim nikdy dost dobře odpovědět, páč co je to být šťastná?

občas jsem v pohodě, občas ne
ale tak to prostě je
dokážu se z věcí sama dostat
a nikdy už se nedostanu tak hluboko, jak to bejvalo
takže hádám, že je to asi dobrý

jsem ráda, že zvládám jakž takž dělat potřebný věci
že mam pořád chuť žít, či co
že mam lidi, kterym můžu napsat, když to potřebuju
že mam ji
že čtu tak hezký knížky
že mam velký huňatý svetry

"ale vždyť to na tobě uplně visí, to si nemůžeš pro jednou koupit něco v tvý velikosti?"
ne, nemůžu prostě
mikinoví bozi nemají upnutý krátký mikiny totiž

svý skvělý nápady už konzultuju jedině s bratrem
kterej klidně řekne, že je to sračka, tak řeknu, že to on je sračka a pohoda
lidi, co se jen tak jakože usmějou a nic mi neřeknou
ze zdvořilosti
nebo proto, že to vubec nechápou
pryč s nima

když jsem si prohlížela fotky a začalo mi cosi chybět
řekla jsem si, že jsem ale stejně fotila jen tehdy, když to bylo hezký
a když narazim na fotku, u který si pamatuju, že je ze dne, kterej byl strašnej
ujistí mě to, že znova už si timhle procházet nechci
a nesmim
za těch pár hezkejch minut denně to nestojí

I don't speak human

udivený pohledy
nebo úsměvy
ty já beru, taky jsem se na všechny tlemila
je fajn, že z toho mam srandu, když už nic jinýho

a teď bych se třeba klidně sebrala a tejden chodila někde po horách a spala ve stanu
nebo tak
což bych předtim neudělala
nebo by mi to spíš nepřislo tak v pohodě
zvláštní, jak maličkosti dokážou ovlivnit kde co

mam tu nejhuňatější a největší bohovskou mikinu světa
už druhou
ale připomělo mi to tu noc, kdy jsme se koupali v rybníce
byl úplněk
a já měla na sobě svoji velkou mikinu, abych nezmrzla (po koupání, ne v tom rybníce ofc)
nebo to léto na Slovensku, kdy jsem na sobě měla čistý růžový tričko, vařila a tančila a cejtila se jako bůh
vubec mam ráda bohovský nálady, jen teď už skoro nejsou

plán je uvařit spoustu mrkve a upíct čokoládový koláčky
protože on kradl čokoládový koláčky a já je teď musim mít taky

líbí se mi, jak si plánuju, co kdy udělám
a pak to tak vážně udělám
necejtim se tak v háji
ale stejně je potřeba s nějakejma věcma ještě pohnout

strašně bych si zase přečetla Hraběte
nebo Ginsberga
baví mě, že když musim něco psát, dokážu se na to naladit
kafe, čaj, film, něco
a napsala jsem třeba skvělý vypravování na 700 slov
místo 250
ale tak jak mam napsat vypravování, ve kterym se objeví kousek spálený lidský kůže, jen na 250 slov?

chtěla bych barevný malý tetování na ucho
teď díky kraťoučkejm vlasům ještě víc
ale asi by to brutálne bolelo, páč chrupavka
a asi bych to podělala, páč si tam blbě vidim
uvidíme

je pěkně na hovno, když se vaše dvě kamarádky (v podstatě jediný, ty dobrý) rozhádaj
na který straně teď mam jako stát?
nechci stát na žádný a chci dělat, že se nic neděje
jsem z lidí někdy fakt unavená

jarní marcipán

tohle je, prosím pěkně, Hugo junior ♥

jsem kdo jsem

neni to dokonalý, ale hlavní je, že to je
chci bejt kdo chci bejt
a klidně se dvacetkrát denně ujišťovat, že je mi fuk, co by kdyby
a co na to ostatní
protože to teď chci zase táhnout sama

dívám se na Kill your darlings
abych dostala chuť psát
piju při tom kávu a usmívám se

stanu se tedy německým spisovatelem
květovaný hrneček s bílým vínem
a německý slovník
takhle to funguje

mam veganský sýr
capri sonne
kari
momentálně štěstí největší

lidi do větru
je tu tolik jazzu
objednaný tetovací věci
a lístek na koncert
a
ostříhání vlasů
zvyknout si a bude všechno ok
jde o praktičnost

"je to drahý a stejně jsou v tom sračky."
horší než maso?
vysvětlovat některým lidem veganství, vegetariánství nebo zero waste je prostě ztráta času..

proč když jsem milá a dobře naladěná, chovaj se ostatní jako náladoví kreténi a nehodlaj se se mnou bavit, evidentně naprosto bez důvodu??
víte co, když mě fakt bude zajímat, co jste kdo dělal o víkendu, zeptám se
jinak prostě sorry, já ve škole nehledám skvělýho kámoše, prostě jen normální bavení na zabití času, ale na svěřování se mě nějak neužije
jestli vám to vadí, ok, beru, řekněte to a přestaňte se se mnou bavit
ale ignorováním ničeho nedocílíte

prostě proboha, to už nikdo nedokáže jednat narovinu?

inspirativní lidé

zvláštní rozhodnutí
odhodlání se

často přemýšlim, píšu nebo vyprávim, jak bych chtěla potkat někoho, kdo by...
jak potřebuju někoho, kdo bude...
jak bych chtěla narazit na někoho s...

tak jsem si řekla
po tom, co jsem dneska po neskutečně dlouhý době měla zase chuť kreslit
a včera hrát na kytaru
že to vlastně já chci bejt tim člověkem
a miluju tu motivaci, kterou teď najednou mam

řikala jsem například, že potřebuju člověka s piánem
(občas bych si zahrála, ale neni kde)
jakoby člověk s piánem uplně nebudu no
páč piáno do svýho pokoje už vážně nenarvu
ale ty ostatní věci
to přece jde

v určitejch věcech už tak nějak nacházim rovnováhu
že to neni uplně ideální, ale dá se s tim celkem v pohodě žít
takže můžu začít pracovat i na něčem dalšim

zase začít kreslit nebo malovat, prostě cokoli, vždyť je to hrozně super
hrát častějc na kytaru
víc číst
koupit si ty jehly a barvy na tetování
a přestat se pořád ohlížet na lidi, kterejm už jsem uplně šumák
vysílat tu správnou energii
(kterou vždycky čerpám na koncertech Zrní třeba)
bejt zase průbojnější, protože mi přijde, že tu průbojnost poslední dobou nějak ztrácim
víc psát, miluju psaní snad víc jak kreslení, uklidňuje to
a prostě zase žít, přizpůsobit se tomuhle režimu (nebo jak to nazvat) a žít dál
a jíst a tak

potřebuju capri sonne

I am the sick boy

bavili se o tom, kde by chtěli žít
já bych chtěla žít tady a zvládat to, to je vlastně celý
ony ty útěky do Německa stejně uplně nepomůžou

demonstrace/stávky jsou zvláštní věc
ale šlo o to slunko a o útěk

mam zas dojem, že dokud nebudu ostříhaná, nikam se nemůžu pohnout
jenže takhle to nejde

každopádně
strašná radost ze zvládání čtvrtků třeba
a neskutečná frustrace z procházení kolem bez náznaku čehokoli
která se ale holt musí přežít
neni řešení
ale občas se vyvztekat je fajn

strašná úleva z toho, že už můžu jezdit jak chci
a neřešit inspektora, kterej je prostě kretén
ale hlavně že má kafíčko a koláček
asi mam trochu problém s autoritama

co když ti zlí jsou vážně zlí?

proč mi řikaj to, co vim?
jako že mi v tomhle nikdo nepomůže
že na to musim přijít sama
jo, to já vim, copak on to někdo neví?
někdo vážně věří, že mu jiný lidi řeknou řešení na jeho problémy?
vypadám já jako někdo takovej?

už jen jeden den
a musim fakt už něco dělat
protože jsem zaseklá
a neni to jen maturitou
vždycky se dá najít cesta jinudy

"vypadá to divně."
"to je mi jedno."

poslední tři dny byly zvláštní
je zvláštní se učit celej den a dávat to
zároveň si v ten den dodělat řidičák
a zavolat cizímu člověku
(protože volání..)
se cejtim nějak.. dospěle

mam ráda ty večery, kdy si jen ve světle obrazovky ntb zacvičim tu svoji dvaceti minutovou jógu
a pak jen ležim a poslouchám Zrní
dokud mi nezačne bejt kosa
třeba hodinu takhle ležim
a je to strašně uklidňující

byl tu pátek
zase jeden pátek
kdy se na hodině angliny bralo něco tak krásnýho
wellbeing
a hlavně díky tomu učiteli, páč on je dosti já
v něčem
takže když jsme si povídali o józe, meditaci, jídle..
bylo to prostě hrozně hezký

zdál se mi sen
sama jsem se ostříhala na krátko
a obarvila se na modro
a bylo to tak hrozně cute

housle jsou podstata všeho

deprese

chci už jen spát
nebo mít aspoň sílu a chuť něco dělat
návraty do reality bych zakázala
možná jsem na tohle už stará
a možná mi jen někdo chybí
bylo by to všechno o něčem uplně jinym
•
bylo tam tolik krásných lidí
že je mi z toho teď fakt na nic

já na jednu stranu hrozně potřebuju někam patřit, protože tohle..
ztracená ve svobodnym světě, že?
na druhou stranu nikam uplně patřit nechci, ale..
ta prázdnota je šílená
něco si vzít a nic už necejtit

snažim se tahat z depresí a problémů ostatní, jenže kdo vytáhne mě?
•
k tomu všemu mi ještě umřel Hugo

am going out of my head

proč je život tak divnej?

každopádně dnešní čtvrtek dobrý
důstojnost zachována
a snězení oběda
už tak nějak zvládám ten stres potlačovat
nechávat to až na poslední chvíli
šílet tejden předem neni dobrý

uvařila jsem si vanilkovej pudink
s pomerančem
a navrch nasypala cukrový hvězdičky a stromečky
a je to cool až to bolí
vanilkovej pudink je symbolickej

sobota bude největší šílenství
šílenství jako vlak
ne že bych stíhala školu
ne že bych si mohla dovolit bejt celej víkend kdoví kde
ale co už, život

mam potřebu oblíct si něco šílenýho
ano, pro černý podvazky bych zabíjela
ale díky tomu koncertu se spíš cejtim na oranžový punčochy
kdo ví, uvidí se

tak strašně moc se chci ostříhat

tak nějak líp

dneska zas pro změnu neni úterý
dny v týdnu bych zrušila

zdál se mi sen
po roce jsme se viděly
náhodou na nádraží, což je naprosto nepravděpodobný
já byla tak nadšená
a ona mě neobjala
a mně je z toho podivně pokaždý, když si na to vzpomenu
i když to byl jen sen
co už

a tak jsem si koupila kolu
a rozhodla se nebýt tak vztahovačná
což zase souvisí s něčim uplně jinym
co už

o semináři z matiky si čtu cizí blogy
protože už na to jebu
vlastně dneska jebu uplně na všechno
a neni to špatnej pocit
co už

baví mě dělat rostlinný mlíka
jakýkoliv
a baví mě se tetovat
a poslouchat při tom vždycky Čechomor
ale pokud se budu tetovat při každym neučení se, budu mít do maturity minimálně rukáv
co už

a nebavěj mě mý vlasy
tak ráda bych si je oholila
a pak asi obarvila na zeleno nebo prostě něco
ale ještě neni správná doba
musí se něco hodně podělat nebo hodně povíst nebo musej bejt prázdniny strávený někde mimo nebo něco
nejde to udělat jen tak
ale co už

zase tam poslouchali Believer
nedokážu definovat, s čim přesně si to spojuju
nedokážu definovat, proč se zase cejtim "tak líp"
jen vim, že je to špatný, páč lidi to doopravdy nevycejtěj, jen budu zase brzo odkopnutá
jenže co už, že

jak se jmenuje berlínská vlaková písnička?
ty víš která
do hajzlu s tim

podivnej časoprostor, podle lidskýho kalendáře neděle

'cause when it all falls down then whatever

po přečtení deníků bývám obvykle nostalgická
nebo udivená, jak jsem mohla být tak pitomá a mohla sebou nechat tak vyjebávat
teď je to jiný
udivilo mě to, jak jsem v určitou dobu byla motivovaná, měla cíl, měla přání
co jsem oproti tomu teď?
ano, jsou světlejší dny, ale spíš se to na mě všechno sype
po přečtení toho všeho hezkýho je to nějaký jiný
dnes není neděle
nějakej podivnej časoprostor, jinej vesmír
každopádně já tohle dělám jen a jen pro sebe
velkou většinu lidí už za dva měsíce vůbec nemusím vidět, což je hrozně osvobozující pocit
a cejtim se najednou motivovaná
protože když se to povedlo tehdy
povede se mi to i teď

zase jsem uvařila kari
protože je plán jíst
především to, co chci
ale hlavně jíst
a tentokrát mi to přijde správný a hlavně reálný
řekla si o recept, hah
recepty na moje jídla
prostě všechna krásná zelenina a lahůdkový droždí
(a moje kokosový mlíko, pokud se jedná o kari)

malovala jsem
a šila
konečně nějakej uměleckej projev
návštěva botanický a galerie
obrovský pestrobarevný plátna a já byla v tý místnosti úplně sama a připadala si nekonečně
byl to jeden z těch výletů, kdy už cejtim, že je potřeba utýct
(a ne, rozhodně jsem se zas jednou neztratila v metru, asi třikrát za ten den)
viděla jsem JI a prostě nejlepší pocit z toho
navštívila jsem kavárnu
chodba k záchodům, kde podél zdi stála piana
a já si trochu zahrála
ale chyběj mi varhany prostě
ten klid

mam konečně dread
ozdobenej žlutou bavlnkou
roztaženou třetí dírku v uchu
novej deník, protože to prostě muselo bejt
vstupenku na koncert a na maturiťák v jeden večer
(to bude ještě sranda)

zase chytám její moresy
a je mi z toho vlastně hrozně fajn
protože tady to nikdo neuvidí

ještě jedna "doktorská exkurze"