proč psaní s lidma z Čech je vždycky o odpovědích o třech slovech, ale jak píšu anglicky, píšem si vždycky děsný slohy?
miluju to, ale why?
upekla jsem čokoládový koláčky
chtěla zas uvařit jídlo na první tři dny v týdnu a vymyslet, co ty další dva
pak mi došlo, že žádný další dva už nebudou
tim, jak je moc věcí, to všechno nedokážu vnímat
zeptala se mě, jestli jsem přes tu spoustu povinností aspoň šťastná
a já
asi i jo hele
na tuhle otázku neumim nikdy dost dobře odpovědět, páč co je to být šťastná?
občas jsem v pohodě, občas ne
ale tak to prostě je
dokážu se z věcí sama dostat
a nikdy už se nedostanu tak hluboko, jak to bejvalo
takže hádám, že je to asi dobrý
jsem ráda, že zvládám jakž takž dělat potřebný věci
že mam pořád chuť žít, či co
že mam lidi, kterym můžu napsat, když to potřebuju
že mam ji
že čtu tak hezký knížky
že mam velký huňatý svetry
"ale vždyť to na tobě uplně visí, to si nemůžeš pro jednou koupit něco v tvý velikosti?"
ne, nemůžu prostě
mikinoví bozi nemají upnutý krátký mikiny totiž
svý skvělý nápady už konzultuju jedině s bratrem
kterej klidně řekne, že je to sračka, tak řeknu, že to on je sračka a pohoda
lidi, co se jen tak jakože usmějou a nic mi neřeknou
ze zdvořilosti
nebo proto, že to vubec nechápou
pryč s nima
když jsem si prohlížela fotky a začalo mi cosi chybět
řekla jsem si, že jsem ale stejně fotila jen tehdy, když to bylo hezký
a když narazim na fotku, u který si pamatuju, že je ze dne, kterej byl strašnej
ujistí mě to, že znova už si timhle procházet nechci
a nesmim
za těch pár hezkejch minut denně to nestojí
Žádné komentáře:
Okomentovat