jak?

miluju Vaši ženu

dnes je sobota, možná
možná taky není den
možná ani nic jako dny neexistuje
když se člověka rozhodne ignorovat celý svět, začíná mít pak dojem, že už ani on sám neexistuje

vyšlo Spící
bála jsem se, aby to neztratilo tu výlučnost a nebylo to jako všechno ostatní
není
ale je to jiný
a není tam ta vnitřní schizofrenie
jaký by to s ní asi bylo?

asi vážně neexistuju
jsem vnitřně tak mrtvá a prázdná, jako nikdy
šla jsem do města a v půlce cesty mi zastavila psycholožka, že mě tam hodí
proč mi s některýma lidma stačí dvě minuty rozhovoru a hned mám pocit, že postrádám mozek?
vystoupila jsem z auta jak do jinýho světa
jako by se vesmír zastavil, když jsem seděla uvnitř
poslechl si to Igor Pelech?
tak proto?

nemam naprosto tušení, co bude dál
ale jedno vim

udělám veg vaječňák
upeču vanilkový sušenky
dám si trochu bambuckýho másla do malý krabičky
a koupim si jízdenku TAM
a prostě sbalim batoh, ovesný vločky, mandarinky a kafe a pojedu
protože nenacházím jediný důvod, proč bych neměla
stačí vyměnit bydlení za víno

to se mi líbí
představovat si všechno jako Hurvínek válku
když ono to tak bude fungovat, když tomu zase začnu věřit
musim koupit víno s plameňákem
protože kdo by proboha odolal vínu s plameňákem?

jestli já se někdy naučim psát uplně cizim lidem uplně normálně
když od nich něco potřebuju
abych u toho nezněla jako psychopat
tak to bude hodně smutný
takhle je to aspoň sranda
no minimálně pro mě

nikdy nás nikdo nechytí, nikdy nás nikdo neostříhá

našla jsem kohosi, kdo se jmenuje L.
ale jestli budu jako Colin a jeho Kateřiny, tak to mě radši zastřelte rovnou
na jednu stranu z toho mam fakt radost a chci, aby to fungovalo
na druhou stranu mě to teda fakt děsí

chci umřít pro housle
a žít pro tanec
a
křičet s ním do vesmíru

poslouchat Jiskřící raketu TOTO, když jdu v sedm večer z práce osvětlenym městem, je uplně jinej svět
dala bych si s tebou červený víno a jen ležela a poslouchala Zrní
dáme si červený víno?

podzim.

změny a smutno mi je

nastupovala jsem ráno do vlaku.
mačkám čudlík na otevírání těch prosklených dveří. znovu. znovu. nic.
kluk za mnou "ehm, jsou otevřený.."
...
"hah, no.. ráno.."
zasmáli jsme se tomu a mně to zlepšilo den.

potřebuju k životu změny, mam je ráda, ale pokud je to nedobrovolná a nečekaná změna, se kterou nemůžu nic udělat. tak chci většinou umřít.
zmizel.
ponaučení pro příště: ptát se na jméno/číslo hned teď okamžitě, protože někdy se shodou náhod stane, že slíbený příště se nekoná a ten člověk najednou zmizí a už není šance se najít.
smutno mi je.

ten čtvrtek byl jinej.
vlak jel po měsíci ze čtyřky a ne ze dvojky, takže na nástupiště svítilo slunce a neclonila mu střecha.
byl to neoficiální neformální pátek.
měla jsem upečený skořicový sušenky, který křupaly.
a taky děsně dobrý kafe.
a všechno začalo odpoledne a ne ráno, jako předchozí dny, a to byl kámen úrazu.
zrovna tohle být jiný nemělo.

asi jsem se nějak ztratila sama v sobě.
nebo jsem tady už moc dlouho.
ale nedokážu říct, co chci.
neznám tenhle pocit, vždycky buď chci žít, cestovat, okamžitě umřít, spát.
nevim, jestli by pomohlo někam odjet na celej den, na víkend, prostě nevim.
přestala jsem to být já a stala se z toho jen jedna velká rutina.
a v tom bude nejspíš problém.

asi
adoptuju kotě a fíkus
budu cvičit jógu ráno před snídaní
budu jíst jenom skořicový sušenky a pečený kaštany a ovesný kaše a MANDARINKY
budu buddha
budu poslouchat keltskou a německou hudbu
budu si dělat rostlinný mlíko do kafe
dávát do vlasů mátový olej
půjdu volit s cestou domu natrhám šípky na čaj
přečtu si knížku o Salvádoru Dalím a Egonu Schielem a Zrní blog
a místo focení budu věci krestlit epf a mobil asi někam zahodim

hej do háje jo, taky že to udělám
je zajímavý, jak já psaním přemýšlim
když to nenapíšu, neudělám si pořádek v ničem, nic nevymyslim

iluze života

problém sociálních sítí je ta iluze dokonalýho života
člověk vyfotí/napíše, jak měl krásnej večer s kymsi a konvicí heřmánkovýho čaje
jak si druhej den odpoledne užil podzimní procházku pro jedlý kaštany a mandarinky
ale to, že od dvou v noci nespal, seděl na posteli a klepal se strachy a zimou, protože se jeho otec vrátil domu tak ožralej, že několikrát spadl na zem, málem rozflákal dveře, pozvracel bílej kobereček v koupelně, všechny nás probudil, nedokázal ani vstát a natáhnout si kalhoty a řval na mámu, ať jde do prdele, když se ho snažila dotáhnout aspoň na gauč, to už nikdo neví
protože neni čim se chlubit
on ten život pak vypadá krásně
jenže mnohdy není
iluze

bolí mě to, hrozně mě to bolí
už několik týdnů nejsem doma schopná spát, pořád se budím a jsem pak celý dny unavená
ale těžko se usíná někde, kde se člověk necejtí dobře, kde se bojí, co by se mohlo stát

dlouhou dobu už balancuju na jakýsi hraně a vim, že kdybych se jen na chviličku přestala prát, tak spadnu
na jednu stranu mě to strašně děsí, jak málo stačí
na druhou stranu jsem na sebe ohromně pyšná, jak jsem silná
protože jsem
i když mam někdy pocit, že ne

pořád se s tim peru
píšu nekonečný seznamy přání a hezkostí
dělám věci, co mi dělají radost a snažim se využívat ty volný dny
čtu anglický a umělecký knížky, peču, piju spoustu heřmánkovýho čaje
snažim se neumřít, protože já chci žít, pane bože
a to že vim, že už v tom nejsem sama, mi hrozně pomáhá

byla jsem naprosto v pohodě
neměla jsem potřebu napsat ti, když jsem měla depku
občas jsem na tebe myslela, ale byly i chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jsem si na tebe pár dní ani nevzpomněla
ale pak jsem tě viděla z okýnka autobusu
přestala dýchat a začaly mi týct slzy
nemam naprosto tušení proč
co se to stalo
dýchat, dýchat..
tohle se stalo poprvý

proč se tohle stalo po tom, co jsem tě jenom zahlídla a po tom, co jsem byla tak v pohodě?
proč jsem se takhle ze vteřiny na vteřinu uplně z ničeho nic sesypala?
dýchat

revolta

vždycky jsem dlouhou dobu hodná holka
hodná, ale svá
jím hezky, správně, dost
piju hodně vody
poslouchám poklidnou nebo taneční hudbu
nosím šaty a barevné punčochy
jsem milá a usměvavá
spokojená

a pak se něco stane
jako bych se potřebovala utrhnout ze řetězu, revolta proti světu a společnosti
potřebuju děravý vyšívaný legíny, tenisky
poslouchat Hollywood Undead, TDG, punk a rock
jít někam tančit a opít se
být živá jenom z kafe
ignorovat lidi nebo je balit, ale nic mezi tim
kouřit
nalíčit se výraznějc, než běžně
lakovat si nehty na černo
courat venku po tmě

jako by to všechno "hezký a správný" byla jenom přetvářka
ale
já jsem vždycky strašně spokojená, takže to přece nemůže být přetvářka
přetvářka, o který nevím ani já?
blbost

ale zajímalo by mě, proč se tohle děje

vždycky si řikám, že mi alkohol vlastně ani nechutná a že už jsem z toho asi vyrostla
ale někdy
někdy asi uplně ne

řikám si, že jsem spokojená se vším tím pozitivnem
to jsem
a tohle neni vubec depka, spíš naopak
jenom potřeba blbnout a nebýt dospělá a zodpovědná, jak se to teď očekává