pátek 27. prosince 2019

problém.

vždycky jsem byla dost samotář
ale přijde mi, že se to ještě několikrát znásobilo, když jsem začala bydlet sama
je to zvláštní

sedim tu na posteli pod vánoční dekou, která je snad dvakrát větší, jak já
jim cukroví
piju brusinkovej čaj
koukám na sex ve městě
a rezervuju si bydlení na horách
a jsem naprosto spoko
vždycky jsem někde na pár dní pryč a těšim se, až budu tady a dám si zase život do kupy

jde o to
udělat si druhý vánoce, který už opravdu budu prožívat
prožívat přítomnost
vypadnout do lesů a jen být
fotit krásný fotky
chodit
nic neřešit
ale prožívat i tu pracovní přítomnost
prožívat silvestrovskou přítomnost

jedna věc je ignorování reality, ale druhá věc je neprožívání světa
pořád řešim cokoli jinýho, než to co je tady a teď
bere mi to život

neuvědomovala jsem si, že jsou vánoce
rychle to přišlo a odešlo, nedokázala jsem si to užít a uplně jsem o ně takhle přišla
neuvědomovala jsem si, že jsem si nechala píchnout ucho
a přitom to byla tak skvělá věc a konečně jsem to uskutečnila
(uvědomovala jsem si to teda kurva hodně, když jsme to vytahovaly, protože se to podělalo, když jsem nedokázala bolestí pomalu už ani dejchat, ale pořád jsem byla přesvědčená, že to vyléčim mátou a tys umírala z toho, jak jsem nepoučitelná)

potřebuju ty věci prožívat a uvědomovat si je
protože nechci umřít
protože teď nastalo to dobrý období
a protože jestli budu ignorovat svět, tak to nikdy nikam nepovede

je to hrozně fajn pocit
přijít na to, v čem je problém
a vědět, jak ho řešit

vytáhly jsme z ucha ten piercing a já to píchla do ucha tomuhle vánočnímu stvoření.

jo a koupila jsem si olejovky a terpentýn a cejtila se děsně důležitě.
experimentuju.

čtvrtek 12. prosince 2019

jsem už psychicky tak rozsekaná, že prakticky pořád brečim.
už je to uplně samovolný.
nejim.
když jo, tak čokoládu nebo ovoce.
vypila jsem hodně vína a vaječnáku.
vaječňák hlavně v kafi.
kafe piju taky hrozně moc.
se skořicí.
mam hlad a jsem fyzicky taky strašně slabá a unavená.
ale nedokážu s tim nic udělat.

potřebovala bych takový to půlroční volno na cestu do hor nebo tak.
nejdřiv tak tejden jenom prospat.
s nikym nekomunikovat.
a pak trošku žít.

protože tohle trvá tak dlouho, tak moc to bolí a je to tak zoufalý, že už na to nemam sílu.
už to nemá smysl.

...
jsi strašlivě krásná a ta prázdnota v tvých očích mi rve srdce.
umřela bych pro to, abys ty mohla žít.

no light, no light in your bright blue eyes

středa 4. prosince 2019

hrozně moc bych bych si chtěla umotat dready
nebo oholit hlavu, jedno z toho
udělat si velký barevný tetování
uvařit si veliký kafe se skořicí
a utýct někam daleko na sever, kde mě už nikdy nikdo nenajde.