čtvrtek 22. listopadu 2018

tak nějak neexistence zero waste

snažim se mluvit s lidma, protože chci, aby i oni mluvili se mnou
složitý je to, moc
ale pane bože, jak já se tu najednou cejtim o tolik víc doma jen proto, že jsem s jednou spolubydlící chvíli normálně mluvila, jako obyčejnej človek, jako nevyděšenej neplachej člověk
je to úžasnej pocit

jsem hrozně spokojená s tim, jak jsem si to tu zařídila

nemam tu velký zrcadlo třeba, jenom malý kulatý na stole
nejdřiv jsem si řikala, že mi to bude dost chybět a že mě bude štvát, chodit vždycky do předsíně, kde ho máme na skříni
měla jsem to tak první asi čtyři roky, když jsme se tehdy stěhovali, pak jsem si ho koupila
no ale teď jsem vlastně fakt spokojená
protože se zbytečně nezkoumám
nezkoumám, jestli jsem pořád hubená, jestli tohle oblečení k sobě pasuje
je to jako když jsme byli někde s oddílem, když byl tábor, když jsem byla na vandru, prostě několik dní venku bez zrcadla a cejtila jsem se hrozně dobře
když jsem si připadala krásná, tak jsem prostě krásná byla a nemohla si to "ověřovat" v zrcadle
a teď je to stejně tak, je to skvělej pocit
a když už to zrcadlo potkám, tak se na sebe usměju a je to hezký

v koupelně mam ve svém rohu na vaně mističku s jedním mýdlem na obličej a druhým na tělo
na šroubu, co tam kdosi kdysi navrtal do zdi, visí mnou ušitá síťková houba na mytí
kartáček a škrabka na jazyk na umyvadle ve skleničce od přesnídávky
kokosák s kurkumou, skořicí a mentolovym olejem ve skleničce od pečenýho čaje, jakože pasta
a nějaký stoletý růžový mýdlo na ruce, který jsem měli doma a nikdy ho nepoužívali
nemam šampon, nemam žiletku
dobře, mam, ale u sebe v pokoji a vlastně už ji ani nějak nepoužívám
a co?
možná čekám na vánoční safety razor, možná je mi to už tak nějak jedno
možná proto, že je zima
možná proto, že je to prostě na mně a nějak nevidim důvod, proč se holit
období, střídá se to
spíš jde o to, že je to jenom moje rozhodnutí, moje svoboda, není to povinnost, není to nikdy definitivní
dneska řeknu, že nevidim důvod se holit a zítra se oholim
a o tom to je

na obličej mam bambucký máslo z bezobalu, což je uplně jinej level, než to obyč z drogerie
levandulovej deodorant ve skleničce od dalšího pečenýho čaje
(btw skleničky od pečenejch čajů jsou roztomilost největší)
kokosák z bezobalu tak různě, na vlasy, na řasy, na tělo, na výrobu deodorantu, balzámu
mentolovej balzám v kelímku od vzorečku z lushe
(slečna v bezobalu dneska řikala, že je to fakt roztomilý, achich)
menstruační kalíšek a minulej víkend mnou ušitý látkový intimkocosi

v kuchyni je moje polička plná sklenic se suchejma potravinama, s kořením, plechovka kari z indie
je to strašně aesthetic
polička v lednici vypadá tak, že mě neděsí
(pamatuješ?)
vlastně jen ovoce a zelenina
(no teď skoro nic, páč dva dny před nákupem)
a "máslo"
a víno, chich

ale nic samozřejmě neni stoprocentní
mam hroznou radost, jak jsem hned první nákup krásně zvládla, na víc dní, do svých nádob
takhle to funguje
pár dní jim vlastně "jen" ovoce a zeleninu, ovesnou kaši, uvařila jsem super polívku a tak
ale pak dostanu obrovskou chuť na perníkovej jogurt a tak si ho koupim
obyčejnej jogurt v plastovym kelímku z kravskýho mlíka
protože nebude tak drahej jako veg a protože veg perníkovej jogurt stejně není a protože můžu
protože z toho budu mít radost, bude dobrej, užiju si ho

a takhle by podle mě mělo fungovat všechno
ono je krásný si žít zero waste a vegansky a kdo ví co ještě
ale pokud by to bylo stoprocentní (což teda asi v tomhle světě ani nejde, možná bohužel), tak by to, minimálně pro mě, nemělo smysl
bylo by mi na nic, že si nemůžu dát ten krásně vypadající čokoládovej dortík z ikey, protože není veg
(koupila jsem si ho a vzala domu ve svojí krabičce a snědla ho místo oběda)
že si nemůžu koupit perníkovej jogurt, protože není veg a ještě k tomu je v plastu
nemohla bych se rozhodně vzdát deníků jen proto, že se na výrobu papíru kácej stromy a tak
jasně, neni to uplně super, jenomže já bych bez psaní rukou umřela, neni to to samý, jako psaní na pc nebo mobilu
strašně by mi to chybělo a o tomhle to neni
papír je pořád ok a vubec prostě, na deníky a knížky se žádný pravidla nevztahujou
stejně tak zatim ani na vonný svíčky
přizpůsobit si to, dělat to tak, aby mi to dávalo smysl a abych z toho měla pořád tu radost, jakou mam teď
jsem vlastně dost spokojená, že jsem tam kde jsem

a tak si tu sedim u stolu, pálim vonnou svíčku, piju víno ze svého květovaného hrnečku, ve sluchátkách Čechomor


ve skleničce rajčatový zavařený cosi
v krabičce se namáčí fazole
dva dny před nákupem

lidi mají oblíbený různý výroky/věty/citáty, který je vždycky donutěj se usmát.
a já?
"nějaký zatraceně dobrý kafe" a "TAKOVÝHLE RYBY"
ehm.

sobota 17. listopadu 2018

I wish I could fly

neni dobrý večer před stěhováním sedět na posteli oblkopená krabicema, pít víno a poslouchat vesmírný songy
vim že ty víš, který to jsou
představuju si, jak tam kdesi budu sedět zítra večer
s dalšim vínem
zase obklopená krabicema

mam strach
ale to je naprosto normální, řekla bych
tim spíš vim, že je to správně
a nic se nezmění, když se nic nemění

asi budu nějakou dobu dost sama
ještě víc sama, než tady
nebo je možná na čase to zkusit jinak
odeslat tu jednu zprávu, na kterou nikdy nemam koule
může se tim něco pokazit?
ne
takže

občas si vzpomenu, jak jsi mi napsala "just be yourself"
na což si ty už asi nepamatuješ
ale bylo to nějakym zpusobem důležitý a utkvělo mi to v paměti
budu to já
s lidma je to často složitý, ale zvládne se to
ano

budu si ráno vařit čaj do konvičky
poslouchat Vstávací playlist na jeho Spotify
cvičit jógu a snad i běhat
a chodit do knihovny
pálit vonný tyčinky a svíčky
a číst po večerech Leonarda Cohena

ona to možná bude strašlivá svoboda
doufám v to
ale stejně je mi zvláštně

ale uháčkovala jsem si barevnou síťovku speciálně na pomelo a vytvořila playlist s názvem "parsley", myslim, že jsem připravená

bylo osm ráno a já už měla víno.
pátek asi.

pondělí 12. listopadu 2018

otevřete oči, přichází král

je večer
sedim u stolu s heřmánkovym čajem a vonnou svíčkou ve druhym patře baráku s výhledem na jednu zahradu a čísi saunu

po pátečnim koncertě jsem zešílela a potřebuju hrozně chodit běhat
a taky že běhám
neběhala jsem strašlivě dlouho a je to vidět, ale mam radost, že mě to zase chytlo
pak večerní cvičení jógy a Elliott Smith
je to super

vytřídila jsem poslední várku oblečení, která půjde do charitativního obchůdku
udělala si kokosový mlíko
ušila na stroji (jo, dokonce to přežil) látkový vložky, konečně
uvařila skvěly kari
dala sušit poslední várku máty
udělala si zase levandulovej deodorant
a taky uplně boží tetování po dlouhý době
a objevila jsem jednu švédskou youtuberku, ze který dost umírám

ten páteční koncert byl stejně kouzelnej
začalo to tim, když si tam bubeník proběhl chodbou bos pro víno
vzápětí za ním hudebnic
(jo, budu pokaždý umírat, že si tam pochodujou bosi, prostě budu)
ta hudba byla tak živá, on si tam tančil jako blázen, jako vždycky
křičel
a hudebnicovy housle, do háje

víc vína do tohohle života
víc tance, jako v pátek
víc takových lidí, jako jsou oni
víc heřmánkovýho a mátovýho čaje
běhání a večerní jógy
švédských youtuberek
zatraceně dobrýho kafe, jak řekl kdosi
víc aloe vera a kokosovýho mlíka

tenhle tejden byl takový šílenství
slíbila jsem si, že do koncertu všechno vyřešim
a taky jo
ale radši nechci ani počítat, kolik peněz jsem utratila za jízdenky do Prahy, za metro (než jsem si nechala udělat lítačku) a za kafe
nejspíš budu jíst do Vánoc jenom ovesný vločky, ale stojí to za to
nejlíp mi je



kavárna, kde mají puntíkatý hrnečky i zevnitř?!

jedno normální ráno

a jeden koncertní večer

pátek 2. listopadu 2018

buddhovství a cizí rýžovar ve Varech

je večer
sedim v posteli s pomerančovym čajem v pátym patře baráku s výhledem na celý Vary
a jsem neskonale šťastná

po čtyřech dnech jsem měla teplý jídlo
poprvý v životě jsem vařila v rýžovaru
cizim
zeleninu
...
přežil to
a bylo to strašně dobrý
zas na druhou stranu ale jíst celý ty dny jen syrovou zeleninu, ovoce, oříšky a rozinky bylo dost fajn a celtila jsem se hrozně dobře
ale čas od času je teplý jídlo po celym dni na nohou fajn

vydala jsem se pryč z toho podivnýho světa, ve kterym jsem teď pár dní žila
a je mi mnohem líp
toulala jsem se po lesích, sbírala barevný listí, cvičila jógu na lávce uprostřed přehrady při východu slunce
pila jsem kafe s veg vaječňákem, četla znova Dharmový tuláky a jela vlakem zadarmo, protože jsem buddha, žejo
vylezla jsem na Děčínský Sněžník a na Blansko a na spoustu dalších kopců
poznala jsem pár gayů
byla jsem prostě sama se sebou a promyslela spoustu věcí, vyčistila si hlavu

zítra jedu domů
takže dnešní večer byl důležitej
a jsem tu hlavně sama, dneska je párty v Igorově živý rakvi
dala jsem si sprchu a použila místní sprcháč, což já ráda
uvařila jsem si úžasnou večeři
čekal tu na mě kousek štoly, jsem málem umřela, štola je láska

seděla jsem si tam tak v kuchyni na tom dřevěnym podiu čicotoje
v rýžovaru se vařila zelenina
poslouchala jsem hudbu, tančila, zpívala
střídavě psala jako šílená do deníku to, co se mi právě honilo hlavou, míchala zeleninu, upíjela vaječňák
připadala jsem si jako Ginsberg v Kill Your Darlings, šílenství

cejtim se tu hrozně v bezpečí
z ulice pode mnou jsou slyšet zvuky, nemám ráda to ticho, co je na vesnicích
mám ráda zvuky města, ty, který si dokážu vysvětlit, ty, který nejsou podivný ani děsivý
a neni tu taková tma, což je dobře

jak čtu znova toho Kerouaca, zrovna teď, asi perfektní čtení na vandr, tak jsem zase buddha
těžko tenhle stav popsat, ale miluju ho
tolik jógy a meditace venku na slunku
kéž by to takhle mohlo zůstat napořád

v dálce zvoní kostelní zvony

Sněžník

vaječňák je láska

zřícenina hradu Blansko



ono to všechno vypadá jako z jedinýho dne, jenže já mam prostě akorát s sebou jen jeden svetr a jedny kalhoty
proč toho taky mít víc, žejo