peanut butter: buddhovství a cizí rýžovar ve Varech

je večer
sedim v posteli s pomerančovym čajem v pátym patře baráku s výhledem na celý Vary
a jsem neskonale šťastná

po čtyřech dnech jsem měla teplý jídlo
poprvý v životě jsem vařila v rýžovaru
cizim
zeleninu
...
přežil to
a bylo to strašně dobrý
zas na druhou stranu ale jíst celý ty dny jen syrovou zeleninu, ovoce, oříšky a rozinky bylo dost fajn a celtila jsem se hrozně dobře
ale čas od času je teplý jídlo po celym dni na nohou fajn

vydala jsem se pryč z toho podivnýho světa, ve kterym jsem teď pár dní žila
a je mi mnohem líp
toulala jsem se po lesích, sbírala barevný listí, cvičila jógu na lávce uprostřed přehrady při východu slunce
pila jsem kafe s veg vaječňákem, četla znova Dharmový tuláky a jela vlakem zadarmo, protože jsem buddha, žejo
vylezla jsem na Děčínský Sněžník a na Blansko a na spoustu dalších kopců
poznala jsem pár gayů
byla jsem prostě sama se sebou a promyslela spoustu věcí, vyčistila si hlavu

zítra jedu domů
takže dnešní večer byl důležitej
a jsem tu hlavně sama, dneska je párty v Igorově živý rakvi
dala jsem si sprchu a použila místní sprcháč, což já ráda
uvařila jsem si úžasnou večeři
čekal tu na mě kousek štoly, jsem málem umřela, štola je láska

seděla jsem si tam tak v kuchyni na tom dřevěnym podiu čicotoje
v rýžovaru se vařila zelenina
poslouchala jsem hudbu, tančila, zpívala
střídavě psala jako šílená do deníku to, co se mi právě honilo hlavou, míchala zeleninu, upíjela vaječňák
připadala jsem si jako Ginsberg v Kill Your Darlings, šílenství

cejtim se tu hrozně v bezpečí
z ulice pode mnou jsou slyšet zvuky, nemám ráda to ticho, co je na vesnicích
mám ráda zvuky města, ty, který si dokážu vysvětlit, ty, který nejsou podivný ani děsivý
a neni tu taková tma, což je dobře

jak čtu znova toho Kerouaca, zrovna teď, asi perfektní čtení na vandr, tak jsem zase buddha
těžko tenhle stav popsat, ale miluju ho
tolik jógy a meditace venku na slunku
kéž by to takhle mohlo zůstat napořád

v dálce zvoní kostelní zvony