půlnoční.

Vánoce?
Vánoce.
správně.
...
začátek konverzace po dvou dnech.
tohle je tak správný, že už nic víc neexistuje.
...
tak dobrou noc, zítra!
určitě?
jak určitě
zítra
jo, napíšu ti
napiš
...
já potřebuju někoho s ohromnou trpělivostí a výdrží, protože ačkoli mam na začátku čehokoli pocit, že chci všechno teď hned okamžitě a že jsem hrozně hr a tak, tak když se to začne někam posouvat, tak mam najednou obrovskej strach a potřebu z toho okamžitě vycouvat.
je to běh na zatraceně dlouhou trať, ale já ho tentokrát chci uběhnout, dokázat to, neutýct jinam, zpátky.
a taky se tim všim nechci nechat uplně pohltit, protože když se to pak jednou rozbije, bude to jako by spadl celej svět, jako bych už nebyla nic, jako by nic už nebylo nic. a to já už znova nechci zažít.

absence mozku

letim na metro.
tak pak napiš.

kdy mi tohle naposled někdo napsal?
miluju asi.
jak mam v práci myslet na práci, když nemam hlavu?
pořád se culim jako blázen, jsem blázen.

mně se vubec nechce domu, tyjo.
tak tu zůstaň.
můžu?
no jasně.

zůstala jsem.

tebe to tady baví, co?
(s tebou jo.)
...
sedí mi kasa, jsem bůh!
to teda jsi!
a neztratila jsem se ve výtahu, muhehe.
super! superman!
hele jako já jsem bůh, nemůžu být obojí. nebo jo?

vubec se necejtim malá.
kdy naposled a s kym naposled jsem se necejtila malá?
už ani nevim.

siluety

kouříš?
občas.
...
hrozně se mi líbí, jak se mi po kouření motá hlava.
fakt?
...
nemáš vodu na zapití prášku?
co bereš?
...
kdybys potřebovala pomoc, tak můžeš klidně volat mně, i kdyby už bylo jedenáct.
dobře, děkuju.
...
děkuju za cígo.
já děkuju za pomoc.
mě to bavilo, bylo to fajn.
(ty jsi fajn)
...
dobrou noc.
dobrou.
(jsem z toho uplně v háji, aaaaaa)

motivace

upekla jsem vanilkový rohlíčky
jestli něco zbožňuju, tak je to pečení a ujídání vanilkových rohlíčků
upekla jsem i skořicový šneky
a granolu
asi budu pekařka

chci si splnit to, k čemu se už pár měsíců odhodlávám
teď mi přijde, že je na to ideální čas
ale nedokážu se k tomu dokopat, protože mam prostě a jednoduše strach, klasika

chci nafotit určitý věci
potřebuju udělat návrh čehosi a nakreslit záhlaví čehosi, protože s počítačem to uplně neumim a tak je tisíckrát jednodušší to nakreslit ručně
chci doháčkovat určitý věci
taky si najít čas a jít si sednout s knížkou do knihovny
uvařit a zavařit komusi šíleně pálivou omáčku, což bude sranda vzhledem k tomu, že to nebudu moct ochutnat, protože já a pálivý, brr
mít ve vlasech jakous takous pěšinku a sypat si do ní třpytky
zajet na nákup a koupit jen spoustu ovoce a zeleniny a tak nějak si z toho týden šťastně žít a pro jednou kašlat na luštěniny, protože ovocnej tejden ještě nikoho nezabil
(doufám)
chci v práci chodit v sukni a chci si už konečně vybrat látku a ušít si sukni
chci si ráno v metru číst a nebýt uplně mrtvá
těšim se, až si zase budu psát do deníku cestou z práce
chci se podívat na Polární expres a na Lásku nebeskou, protože poslední čtyři roky bez toho Vánoce nemohly existovat
chci si k tomu dopít svoje sladký červený víno
dodělat už všechny dárky
koupit si vanilkový mlíko a udělat si znova kurkuma latté

jsem najednou neskutečně motivovaná a miluju tenhle pocit
tři dny volna se vždycky vyplatěj

líbí se mi

nosit krajkový spodní prádlo
pít červený víno na zemi
všímat si detailů a dbát na detaily
dávat věcem smysl
mít ráda holky
háčkovat odličovací tamponky, čepice, bralety
vyrábět si levandulovou koupelovou sůl
potlačovat úsměv a pak to někde nedat a na někoho se hrozně krásně usmát
poslouchat písničky ve sluchátkách hrozně nahlas, když se po tmě vracím domu
usmívat se při čtení v metru a nedbat na lidi
usmívat se na lidi, co kreslí svoje spolucestující v metru
usmívat se na sebe v zrcadle na záchodech o patro výš, když je všude kolem blázinec
cuchat si vlasy
líčit se fialovou řasenkou a bílou tužkou na oči
poslouchat lidi, co hrajou na housle
poslouchat Rise Against
pít ve vaně horký vanilkový mlíko s medem
organizovat na malej sušák vypraný prádlo, aby se tam všechno vešlo
dát si budíka o deset minut dřív a zacvičit si jógu
psát si v metru do deníku
předčasně balit vánoční dárky
když si s lidma sednu od prvního okamžiku a vim, že to bude dobrý
poskakovat a tančit v práci, když se (možná) nikdo nedívá
opakovat si, že se prostě nezblázním a smát se tomu
usmívat se do slunka a na osvětýlkovaný stromky
sepisovat, co mě baví
krájet obrovskou hlávku zelí a pak to všechno uvařit a jíst tři dny
číst si a dojet až na konečnou a až tam si uvědomit, že jsem zas zapomněla vystoupit, ale že je mi to jedno
procházet se po Střeleckym ostrově, vystupovat z metra na Karláku, dívat se z okna, když jede metro nad zemí
maily od mámy s fotkama vánočního cukroví
kávovo-černouhelná maska na obličej, i když je po tom všude bordel
otvírat ráno okýnko v adventním kalendáři
pozorovat svůj odraz ve skle ve dveřích metra
prolistovat v knihkupectví všechny knížky o buddhismu
číst anglický knížky
zpívat
cítit při oblíkání ze svetru svoji voňavku
obdivovat krámky s keramikou
chodit do náhodných kostelů
chovat se spontánně
dívat se, jak moje máta krásně roste
pít zatraceně dobrý a zatraceně silný černý kafe

pátek? život.

takhle
včera jsem byla na odpolední, přijela dom o půlnoci, snědla půl tabulky čokolády, vypila litr vody, dala si sprchu a šla spát
dneska jsem byla na ranní, tzn. vstávání v půl sedmý
asi bych měla bejt uplně mrtvá
ale spíš bych šla tančit

původní plán, když jsem seděla v metru cestou domu byl, že se doma najim a pujdu na dešťovou procházku, protože bylo teplo a pršelo a miluju to
pak jsem ale byla nějak mrtvá
pak jsem ale měla děsně super rozhovor se spolubydlící a cejtila jsem se strašně namotivovaná a plná energie a řekla jsem si, že to je ten správnej čas jít courat po DMku a vybrat mámě krém k Vánocům a zajít do knihkupectví pro knížku pro mě
nojo, jenže
v knihkupectví knížku neměli, tohle už bylo třetí, kde nebyla, takže jsem se rozhodla jet na jinou pobočku, kde by knížka být měla
stavila jsem se v DM a koupila krém
dojela jsem na určitou stanici metra a řikala si, že můžu vyjít v podstatě jakymkoli vchodem, jen ne tim, kde nějakym záhadnym způsobem vyjdu vždycky
no a jak jinak, zas jsem to trefila přesně timhle, kterym jsem nechtěla
nechápu nic
celej večer jsem tak nějak zadržovala úsměv a tady šel na přechodu proti mně kluk a tak se na mě podival a usmál, že to bylo uplně jako "já ten úsměv vidim, vim o tom"
a to už jsem ho neudržela
a bylo to hrozně krásný
v knihkupectví jsem knížku nakonec sehnala
a zrovna když jsem ji vzala do rukou, začalo hrát Should I stay or should I go, což bylo jako???
prolízala jsem knihkupectví a listovala knížkama o buddhismu
celej večer jsem se cejtila jako bůh
šla jsem zpátky na metro, ujelo mi před nosem, tak jsem se tam opřela o sloup a se sluchátkama v uších jsem začala knížkou listovat
(nojo, já vim, mam ji mít až k Vánocům, ale copak se to dá vydržet?)
hrozně jsem se nad tim usmívala, přijelo metro, zůstala jsem stát u dveří, ani se mi nechtělo sedět
ujeli jsme jednu stanici na Smíchovský nádraží
nevim proč, ale tahle stanice mě hrozně fascinuje a tak nějak jsem si už hrozně dlouho pohrávala s myšlenkou, že tam prostě někdy vystoupim a kouknu se, jak to tam vypadá
prostě jen tak
no
a teď jsem tak stála v otevřených dveří metra, s knížkou v ruce
dveře se začaly zavírat a já na poslední chvíli tak spontánně vypadla ven a strašně jsem se usmívala
teď byla ta správná chvíle
vyšla jsem po schodech a prostě šla intuitivně k nějakýmu východu
no ale tenhle východ?
žlutej tunel?
jakože wtf osud?
takže bylo jasný, že jdu správně
vylezla jsem a uviděla světýlka a tak jsem šla po nich
došla jsem kamsi, kde jsem se rozhodla koupit si kafe
protože co je lepší, než kafe v půl devátý večer
vrátila jsem se zpátky do metra, usrkávala to horký černý kafe
(miluju černý kafe proboha, trvalo mi to, než jsem se k němu dostala, ale krucinál)
na příští zastávce přistoupil starší pár, vypadali poklidně
ale jak se metro rozjelo, vyslechla jsem si jejich rozhovor o tom, že jí je jasný, že on se Anety stejně nikdy nevzdá, že to viděla dneska a že ji takhle hnusně hodil přes palubu a že jí k tomu ani jako nic neřekne?
pak už jsem radši přestala poslouchat, bylo to strašně zvláštní
cestou domu jsem se jako vždycky usmála na osvětýlkovanej stromek
poskakovala jsem, běžela, několikrát se zatočila a bylo mi nejlíp

vůbec ten dnešní večer nepobírám
bylo to všechno tak neuvěřitelně spontánní, jako ještě nikdy nic
je mi úžasně
a chci takhle žít
protože, doprdele, můžu

sad songs and you might be gone

sedim na cizí posteli, v cizí mikině, se skleničkou drahýho vína
jaká je definice ztracenosti?
já?
I've been sleeping here instead I've been sleeping in my bed

"nojo, ale tyhle ponožky budu moct nosit akorát o Vánocích žejo, je tam santovská čepička.."
"ty vole ser na to a nos si co chceš kdy chceš, jsou to tvoje ponožky."
"tak jo."
aneb jak já vysvětluju lidem, že je to všechno jejich věc a že ostatní jim můžou bejt volný

kamarádka mi řekla, že by byla hrozně nadšená, kdybych ji v nějaký čajovně nebo kavárně obsluhovala zrovna já
že jsem taková rozzářená, živá, barevná
no
jsem?
může bejt někdo na venek zářivej a dead inside?

potřebuju najít něco
nevim co a nevim kde
neni to věc a není to jídlo
přihořívá, hoří?

asi pujdu do kostela, mohlo by to pomoct
další bude půjčení knížek o zen buddhismu
a taky si pujčim nějaký další anglický knížky, protože čeština mě teď vubec nebere, angličtina mi nějak sedí víc
a koupim si červený víno a budu ho pít na zemi, zádama opřená o topení
a dál ještě nevim
buď na to v mezičase přijdu, nebo dál už nebude nic potřeba
uvidíme

přidám si do pračky levandulovej olejíček, levandule řeší všechno

zdálo se mi o tobě, ale poprvý jsi ty zachraňovala mě