čtvrtek.

"kdepak jsi?"
...
"budu čekat na zastávce."

přišlo mi ohromně správný vybírat pivo podle názvu
shánět cigarety
seděli jsme venku, pofukovalo, kouřili jsme
bylo to tak přirozený, jako snad nikdy nic
čekala jsem toho hodně, ale tohle bylo víc

byl to nejšílenější den za celou dobu
byla jsem celej den hrozně nervózní
bylo to přesně jak jsi řekl předtím, jako když děti odjely na tábor a zapomněly si kartáček a my jim ho teď musíme přivízt
vzrušení
pozval si vás dva na kobereček, já na tom taky měla svůj podíl
zavolala jsem ti a chtěla jen slyšet, že je to v pořádku
podrobnosti večer

přišla jsem z práce a šla hned běhat
vyběhat tu nervozitu
běžet rychle a poslouchat Rise Against
rychlá sprcha a cesta na metro a na tramvaj
čekal jsi na zastávce a já se cítila důležitě, rovnocenně

...

jela jsem domů posledním metrem a pomalu jsem začínala cítit přicházející depku
lehký uvědomování si, že to všechno končí
ano, bude mnohem mnohem mnohem líp, ale i tak je mi smutno
nemam ráda konce
a nechci o tebe přijít
nechci o vás přijít
nechci, aby se to zase stalo

co takhle to tentokrát dokázat?

(hromadný instagramování prej.)

byla jsem hrozně spoko.

přijdu na kafe, dobře?

jako bych si neuměla určit hranice
zase se do dostalo do stádia že
"hele, příštích 14 dní to bude šílenství, zaučování novýho manažera na moje místo, zaučování sebe v nový práci.. co takhle to udělat ještě šílenější, brát směny i na jiný pobočce a prakticky být v práci 24/7?"
na jednu stranu jsem už teď vyčerpaná a mam hlavu jak balón, žiju tu v lístečkách s poznámkama
na druhou stranu je to ale hrozná sranda a je to vlastně celkem vzrušující

cejtim se, jako by byly prázdniny
jako bych měla dneska někam odjet
dnešek je zas jak v jinym vesmíru, jak jsme se shodly s kolegyní
dějou se zvláštní věci

líbí se mi domlouvat se na pivo, protože si po několika měsících vážně chci dát normální pivo
líbí se mi si třikrát denně volat a trochu tim žít, ale zároveň si uvědomovat, že to neni tak uplně realita
že to vlastně tak trochu i hraju
asi to hraju hlavně na sebe, ale žiju z toho a je mi teď fajn
líbí se mi s tebou mluvit tim svym stylem
líbí se mi ti vyhrožovat, že tě zabiju, jestli mi až tu skončim zmizíš
a věřit tomu, když říkáš, že nezmizíš
protože vim, že ty to myslíš vážně
poprvý v životě jsem si jistá, že ty to myslíš vážně
do teď to byly samý kecy, lidi k ničemu
ale aspoň jsem si uvědomila svoji cenu
tak nějak

"vážně si myslíš, že jsem takovej?"
"vim, že nejsi. ale zatim nemam s lidma jiný zkušenosti a prostě.."
"neboj se."
nebojím se

černé tílko

"jsme jedno nekonečné slunce?"
"jo, to jsem psala já."
"no mně to bylo uplně jasný."
proč je to všem uplně jasný?

proč, když se s lidma, co tě znají, bavím o tobě, je to vždycky divný
že si myslí zvláštní věci
že říkají zvláštní věci
o tobě
dřív jsem nad tim mávla rukou, ale..
oni tě znají dýl
a něco na tom zřejmě bude
možná byla blbost ty věci vždycky omlouvat, brát to tak, že tě nikdo stejně pořádně nezná
mmm..
ale copak já tě znám?

poslouchám starýho Kluse
kolem je tma a venku prší
koupila jsem si v sekáči obří žlutej šátek s bílejma sluníčkama a úzký černý tílko s tenkejma ramínkama
šátek visí na zdi
tílko nosím a připadám si jako baletka

hraju to
často
dělám, že věci nějak jsou, i když nejsou
neni to o nalhávání, ani sobě, ani okolnímu světu
je to jen hra, díky který je život zajímavější

i to se sebevědomím je hra
ale to je zas o něčem jinym

proč mam potřebu psát ti ty deep půlnoční hovadiny, zatím co ty spíš s jinou?

chci jít tančit do deště
odstěhovat se odtud a začít v nový práci
odejít od těhlech sraček
a vážit si sama sebe

nerealita

do you like walking in the rain?

mam pocit, že poslední dobou se všema mluvim jenom o práci
pojďme mluvit o vesmíru
o malování na plátna větší než my sami
o běhaní kalužema v dešti
o rozevlátých šatech a barevných svetrech
o rostlinách
o životě

"stavíš se teda za mnou?"
stavila jsem se
"připadám si divně."
"proč divně?"
"nevim.. jako bych tě přišla pozvat na rande nebo co."

poslední dobou je to jako kdyby vesmír neexistoval
rozhodla jsem se vstát děsně brzo ráno a jít plavat
rozhodla jsem se pro tolik věcí

půjdeme na pivo a i já si dám pivo
protože co na tom záleží
chci si dát pivo a trochu se opít
dělat, že jsou věci jinak, než doopravdy jsou
předstírat
všichni tomu budou věřit
vždycky tomu všichni věřej
a obvykle je to lepší než realita

jsi naprosto úžasnej člověk a doufám, že odsud taky jednou utečeš
a že budeš šťastnej
a že možná jednou pujdem na pivo jen sami dva
a budem se tomu všemu smát

jak jsme si volali třikrát denně
kvůli každý hovadině
jak jsme se tomu smáli
jak jsi tam stál bez trička a já nevěděla, co mám dělat
jak jsem ti ho pomáhala hledat
čtyři kila polníčku a petržel kořen

líbí se mi tahle zvláštní realita