černé tílko

"jsme jedno nekonečné slunce?"
"jo, to jsem psala já."
"no mně to bylo uplně jasný."
proč je to všem uplně jasný?

proč, když se s lidma, co tě znají, bavím o tobě, je to vždycky divný
že si myslí zvláštní věci
že říkají zvláštní věci
o tobě
dřív jsem nad tim mávla rukou, ale..
oni tě znají dýl
a něco na tom zřejmě bude
možná byla blbost ty věci vždycky omlouvat, brát to tak, že tě nikdo stejně pořádně nezná
mmm..
ale copak já tě znám?

poslouchám starýho Kluse
kolem je tma a venku prší
koupila jsem si v sekáči obří žlutej šátek s bílejma sluníčkama a úzký černý tílko s tenkejma ramínkama
šátek visí na zdi
tílko nosím a připadám si jako baletka

hraju to
často
dělám, že věci nějak jsou, i když nejsou
neni to o nalhávání, ani sobě, ani okolnímu světu
je to jen hra, díky který je život zajímavější

i to se sebevědomím je hra
ale to je zas o něčem jinym

proč mam potřebu psát ti ty deep půlnoční hovadiny, zatím co ty spíš s jinou?

chci jít tančit do deště
odstěhovat se odtud a začít v nový práci
odejít od těhlech sraček
a vážit si sama sebe