jako bych si neuměla určit hranice
zase se do dostalo do stádia že
"hele, příštích 14 dní to bude šílenství, zaučování novýho manažera na moje místo, zaučování sebe v nový práci.. co takhle to udělat ještě šílenější, brát směny i na jiný pobočce a prakticky být v práci 24/7?"
na jednu stranu jsem už teď vyčerpaná a mam hlavu jak balón, žiju tu v lístečkách s poznámkama
na druhou stranu je to ale hrozná sranda a je to vlastně celkem vzrušující
cejtim se, jako by byly prázdniny
jako bych měla dneska někam odjet
dnešek je zas jak v jinym vesmíru, jak jsme se shodly s kolegyní
dějou se zvláštní věci
líbí se mi domlouvat se na pivo, protože si po několika měsících vážně chci dát normální pivo
líbí se mi si třikrát denně volat a trochu tim žít, ale zároveň si uvědomovat, že to neni tak uplně realita
že to vlastně tak trochu i hraju
asi to hraju hlavně na sebe, ale žiju z toho a je mi teď fajn
líbí se mi s tebou mluvit tim svym stylem
líbí se mi ti vyhrožovat, že tě zabiju, jestli mi až tu skončim zmizíš
a věřit tomu, když říkáš, že nezmizíš
protože vim, že ty to myslíš vážně
poprvý v životě jsem si jistá, že ty to myslíš vážně
do teď to byly samý kecy, lidi k ničemu
ale aspoň jsem si uvědomila svoji cenu
tak nějak
"vážně si myslíš, že jsem takovej?"
"vim, že nejsi. ale zatim nemam s lidma jiný zkušenosti a prostě.."
"neboj se."
nebojím se
Žádné komentáře:
Okomentovat