víno

svět se po dvou sklenkách bílýho točí a je to krásný.

chtěla jsem říct, že bych teď hrozně udělala nějakou hovadinu, jako že bych ti napsala a zeptala se na to, co mě zajímá už asi 14 dní.
taky jsem chtěla říct, že je neděle večer a ty by sis to ale stejně nepřečetl.
jenže ona není neděle.
nevadí.

co jsi za člověka?
proč jsi mě tolik začal fascinovat?
proč jsem se do tebe tak zakoukala, zatím co tvoje přítelkyně seděla vedle nás?
proč jsem se tak ztratila sama v sobě?

víno.

tříhodinovej psychologickej rozhovor

poslední tři týdny jsem nedělala nic jinýho, než se stěhovala mhdéčkem
teď bydlim
a poslední tři dny nedělám nic jinýho, než že pálim vonný tyčinky, poslouchám nahlas hudbu a zpívám

pořád dokola se zamilovávám do určitýho typu lidí a mam pocit, že s nima nedokážu nic víc mít
chci přijít na to, jestli je to pravda nebo ne
a jestli jo, tak proč se to teda pořád dokola děje
a jestli ne, tak proč ten pocit mam, jak jsem na to vlastně přišla
co když je to vážně jen strach

vedli jsme spolu u ohně asi 3 hodinovej psychologickej rozhovor
pili u toho tvoji strašně silnou slivovici
vysvětlovala jsem ti, jak kašlu, když jsem nervózní
ty ses tomu smál a já do tebe pořád šťouchala
pokládal jsi mi zvláštní otázky a já se ti strašně moc otevřela, až mě to děsilo
a přitom to začalo jen pitomou otázkou, jak se mi tam líbí
byli jsme čím dál opilejší a vím, že z konce večera si toho už moc nepamatuješ
takže nevím, co všechno si z toho vlastně pamatuješ
a jak moc divně se mám cítit
do postele tě potom odvedla tvoje přítelkyně, která celou dobu seděla vedle nás

teď na to všechno pořád myslim a nevim, jak s tím naložit
měl jsi spoustu těch svých seberozvojových keců, oba jsme si uvědomovali, jaký je to klišé, ale nějak mi to utkvělo v hlavě a připadám si jiná
děje se toho neuvěřitelně moc a mam pocit, že je to celý v mých rukou
že je to celý na mně
a že to teď za žádnou cenu nechci zvorat

platí ta pozvánka na brko, nebo jsi to už nevnímal a byl moc opilej?
co jsi vlastně za člověka?