poslední tři týdny jsem nedělala nic jinýho, než se stěhovala mhdéčkem
teď bydlim
a poslední tři dny nedělám nic jinýho, než že pálim vonný tyčinky, poslouchám nahlas hudbu a zpívám
pořád dokola se zamilovávám do určitýho typu lidí a mam pocit, že s nima nedokážu nic víc mít
chci přijít na to, jestli je to pravda nebo ne
a jestli jo, tak proč se to teda pořád dokola děje
a jestli ne, tak proč ten pocit mam, jak jsem na to vlastně přišla
co když je to vážně jen strach
vedli jsme spolu u ohně asi 3 hodinovej psychologickej rozhovor
pili u toho tvoji strašně silnou slivovici
vysvětlovala jsem ti, jak kašlu, když jsem nervózní
ty ses tomu smál a já do tebe pořád šťouchala
pokládal jsi mi zvláštní otázky a já se ti strašně moc otevřela, až mě to děsilo
a přitom to začalo jen pitomou otázkou, jak se mi tam líbí
byli jsme čím dál opilejší a vím, že z konce večera si toho už moc nepamatuješ
takže nevím, co všechno si z toho vlastně pamatuješ
a jak moc divně se mám cítit
do postele tě potom odvedla tvoje přítelkyně, která celou dobu seděla vedle nás
teď na to všechno pořád myslim a nevim, jak s tím naložit
měl jsi spoustu těch svých seberozvojových keců, oba jsme si uvědomovali, jaký je to klišé, ale nějak mi to utkvělo v hlavě a připadám si jiná
děje se toho neuvěřitelně moc a mam pocit, že je to celý v mých rukou
že je to celý na mně
a že to teď za žádnou cenu nechci zvorat
platí ta pozvánka na brko, nebo jsi to už nevnímal a byl moc opilej?
co jsi vlastně za člověka?
Žádné komentáře:
Okomentovat