člověk vyfotí/napíše, jak měl krásnej večer s kymsi a konvicí heřmánkovýho čaje
jak si druhej den odpoledne užil podzimní procházku pro jedlý kaštany a mandarinky
ale to, že od dvou v noci nespal, seděl na posteli a klepal se strachy a zimou, protože se jeho otec vrátil domu tak ožralej, že několikrát spadl na zem, málem rozflákal dveře, pozvracel bílej kobereček v koupelně, všechny nás probudil, nedokázal ani vstát a natáhnout si kalhoty a řval na mámu, ať jde do prdele, když se ho snažila dotáhnout aspoň na gauč, to už nikdo neví
protože neni čim se chlubit
on ten život pak vypadá krásně
jenže mnohdy není
iluze
bolí mě to, hrozně mě to bolí
už několik týdnů nejsem doma schopná spát, pořád se budím a jsem pak celý dny unavená
ale těžko se usíná někde, kde se člověk necejtí dobře, kde se bojí, co by se mohlo stát
dlouhou dobu už balancuju na jakýsi hraně a vim, že kdybych se jen na chviličku přestala prát, tak spadnu
na jednu stranu mě to strašně děsí, jak málo stačí
na druhou stranu jsem na sebe ohromně pyšná, jak jsem silná
protože jsem
i když mam někdy pocit, že ne
pořád se s tim peru
píšu nekonečný seznamy přání a hezkostí
dělám věci, co mi dělají radost a snažim se využívat ty volný dny
čtu anglický a umělecký knížky, peču, piju spoustu heřmánkovýho čaje
snažim se neumřít, protože já chci žít, pane bože
a to že vim, že už v tom nejsem sama, mi hrozně pomáhá
Žádné komentáře:
Okomentovat