po přečtení deníků bývám obvykle nostalgická
nebo udivená, jak jsem mohla být tak pitomá a mohla sebou nechat tak vyjebávat
teď je to jiný
udivilo mě to, jak jsem v určitou dobu byla motivovaná, měla cíl, měla přání
co jsem oproti tomu teď?
ano, jsou světlejší dny, ale spíš se to na mě všechno sype
po přečtení toho všeho hezkýho je to nějaký jiný
dnes není neděle
nějakej podivnej časoprostor, jinej vesmír
každopádně já tohle dělám jen a jen pro sebe
velkou většinu lidí už za dva měsíce vůbec nemusím vidět, což je hrozně osvobozující pocit
a cejtim se najednou motivovaná
protože když se to povedlo tehdy
povede se mi to i teď
zase jsem uvařila kari
protože je plán jíst
především to, co chci
ale hlavně jíst
a tentokrát mi to přijde správný a hlavně reálný
řekla si o recept, hah
recepty na moje jídla
prostě všechna krásná zelenina a lahůdkový droždí
(a moje kokosový mlíko, pokud se jedná o kari)
malovala jsem
a šila
konečně nějakej uměleckej projev
návštěva botanický a galerie
obrovský pestrobarevný plátna a já byla v tý místnosti úplně sama a připadala si nekonečně
byl to jeden z těch výletů, kdy už cejtim, že je potřeba utýct
(a ne, rozhodně jsem se zas jednou neztratila v metru, asi třikrát za ten den)
viděla jsem JI a prostě nejlepší pocit z toho
navštívila jsem kavárnu
chodba k záchodům, kde podél zdi stála piana
a já si trochu zahrála
ale chyběj mi varhany prostě
ten klid
mam konečně dread
ozdobenej žlutou bavlnkou
roztaženou třetí dírku v uchu
novej deník, protože to prostě muselo bejt
vstupenku na koncert a na maturiťák v jeden večer
(to bude ještě sranda)
zase chytám její moresy
a je mi z toho vlastně hrozně fajn
protože tady to nikdo neuvidí
ještě jedna "doktorská exkurze"
Žádné komentáře:
Okomentovat