zvláštní rozhodnutí
odhodlání se
často přemýšlim, píšu nebo vyprávim, jak bych chtěla potkat někoho, kdo by...
jak potřebuju někoho, kdo bude...
jak bych chtěla narazit na někoho s...
tak jsem si řekla
po tom, co jsem dneska po neskutečně dlouhý době měla zase chuť kreslit
a včera hrát na kytaru
že to vlastně já chci bejt tim člověkem
a miluju tu motivaci, kterou teď najednou mam
řikala jsem například, že potřebuju člověka s piánem
(občas bych si zahrála, ale neni kde)
jakoby člověk s piánem uplně nebudu no
páč piáno do svýho pokoje už vážně nenarvu
ale ty ostatní věci
to přece jde
v určitejch věcech už tak nějak nacházim rovnováhu
že to neni uplně ideální, ale dá se s tim celkem v pohodě žít
takže můžu začít pracovat i na něčem dalšim
zase začít kreslit nebo malovat, prostě cokoli, vždyť je to hrozně super
hrát častějc na kytaru
víc číst
koupit si ty jehly a barvy na tetování
a přestat se pořád ohlížet na lidi, kterejm už jsem uplně šumák
vysílat tu správnou energii
(kterou vždycky čerpám na koncertech Zrní třeba)
bejt zase průbojnější, protože mi přijde, že tu průbojnost poslední dobou nějak ztrácim
víc psát, miluju psaní snad víc jak kreslení, uklidňuje to
a prostě zase žít, přizpůsobit se tomuhle režimu (nebo jak to nazvat) a žít dál
a jíst a tak
potřebuju capri sonne
Žádné komentáře:
Okomentovat