ale teď bych na zlepšení nálady potřebovala tak kilo čokolády, plechovku ananasu a víno
protože nedělní návraty do reality
odjela jsem pryč
balila jsem tak dvacet minut před odjezdem
a upekla ty nejlepší křupavý borůvkovo vanilkový muffiny na světě
a měly svuj důvod
vyzvedli mě před barákem, lilo
pak konečně přestalo
"škoda, že nesvítí slunce.."
"a nejsme v kabrioletu.."
"a nejedem v Americe!"
zase jsem se celou cestu usmívala jak měsíček na hnoji
bydleli jsme někde v nebi nejspíš
měli tam koťata, rakytníkový želé, potok, trampolínu, čínu s ananasem, pec..
přijeli jsme po osmý večer a čekala nás večeře
pak jsme hráli Dixit, nový obrázky, miluju
"a vy jste všichni z *město*?"
"jo, akorát K. je z *jiný město*.."
"nojo, je taková jiná."
no to já jsem vždycky
v tomhle období je manuální práce naprostý vysvobození
i když mam uplně orvaný ruce a propálený tričko a nejradši bych teď prospala tři dny, bylo to skvělý
očkování ovcí byla zajímavá zkušenost
když jsme pekli na ohni buřty a/nebo chleba
když jsme se vrátili v sedm večer po celym dni práce v lese na "oběd"
bylo tak šest a
"v kolik že to máme přijít na oběd?"
"ve tři."
"tak to pohoda."
šla jsem se umýt, random cizí šampon a sprcháč
ráda si pujčuju cizí sprcháče
večerní procházka ke kostelu
postelový debaty s míša řezem v puse
prohlásil, že nebe existuje, a měl sakra pravdu
krásnej offline víkend
ti lidi byli skvělí
chci taky takhle žít
ten první večer jsem z toho všeho byla uplně v háji
štěstím
cítila jsem se krásná, živá a mezi svýma
a to je ten nejhezčí pocit ze všech
Žádné komentáře:
Okomentovat