středa 11. dubna 2018

benzedrin a tak

připadám si jako ty zdrogovaný lidi, který popisuje Kerouac v Na cestě

hodinu se snažim obnovit smazaný fotky
už asi po osmý, vztekám se vždycky stejně, nikdy s tim ale nijak nepohnu
takže asi sbohem fotky

dvě hodiny dělání prezentace na anglinu
což je překvapivě boží, i když jsem z toho měla hroznej strach
(ale ono to zase přijde, až to budu muset prezentovat)
piju k tomu kafe, poslouchám Čechomor
při tom hledám v deníku, kde že jsem to byla před dvěma lety na Silvestra

pobíhám po bytě, balim nějaký věci, abych je vzala na zahradu
upíjim kafe
čekám, až se něco načte
řešim s mámou zejtřejší maturitní slohovku, která mě mimochodem vubec nevzrušuje
mam spíš dojem, že mě čeká předávání vysvědčení nebo tak, to kvůli slavnostnímu oblečení asi

v půl desátý si napouštím vanu a nalívám víno
mytí vlasů v tuhle hodinu je velmi neobvyklé
mam ráda mazání vyčištěného obličeje bambuckým máslem nebo kokosákem

další hodinu a půl trávím rozplýváním se nad prezentací a vzpomínáním na to krásný léto
a koukáním při tom na videa se scénami z toho seriálu

cejtim se jako ty lidi, protože tu pořád pobíhám a dělám tisíc věcí
a piju u toho kafe a víno a tancuju
a je mi z toho děsně super a hádám, že zejtra se asi zabiju
protože střídání dobrých a špatných dnů
ale teď je to dobrý
a asi mi z toho jebne
whatever

školní rána, jako tohle, bych brala častějc
holt chodit na dvanáctou je fajn

Žádné komentáře:

Okomentovat