všechno tak utíká
vytvořila jsem si jakousi rutinu, který se snažim zuby nehty držet a zároveň jí denně něčím nabourávat
svym způsobem to funguje a je mi fajn
byl tu pátek, kdy konečně pršelo
vstala jsem jako vždycky v šest, uvařila si obří hrnek sladkýho horkýho kafe s madlovym mlíkem a jen seděla na posteli a usrkávala ho
je už pravidlem, že při pití kafe se nedělá vůbec nic
doběhla jsem autobus celá mokrá, s deštnígem v tašce, protože jsem ho nechtěla namáčet, klasika
plán byl jít si do pekárny koupit něco sladkýho k snídani, sednout si pod most na zeď hřbitova, jíst, malovat
všude kolem pršelo, město se probouzelo, lidi spěchali do práce
připomnělo mi to jedno z těch školních rán, která už jsou úplnou minulostí
užívala jsem si tu svobodu, že nemusím domů, že nemusím nikam
že tam můžu sedět jen tak třeba celej den
došla mi voda a tak jsem se rozhodla, že zajdu na náměstí k pítku a doplním lahev
pak jsem se prostě spontánně vydala do údolí podél řeky, že si namočím nohy
poprchávalo
cestou jsem zahlídla zámek a napadlo mě, že tam zajdu, protože jsem tam nebyla tak tři roky
prostě spontánní rozhodování cestou nikam
seděla jsem u jezírka s lekníny a malovala zámeckou věž, kolem procházeli návštěvníci a já si připadala jako umělec
strávila jsem celý páteční dopoledne couráním městem bez jasnýho plánu a nutnosti být někde v nějaký čas
a tenhle pocit, pocit naprostý svobody, jsem už dlouho neměla
večer jsme šly spolu na kávu, což vždycky znamená malinovou a bezinkovou limonádu
já na sobě modrobílý šaty, oranžový punčochy, hořčicový svetr
pestrobarevno
víc takových dní
Žádné komentáře:
Okomentovat