potřeba vylízt z tý komfortní bubliny "nemam ráda lidi, bojim se mluvit a mam šílenej strach ze tmy"
PROTOŽE TO PUJDE!
možná to bude šílený
ale dokud nebude, nebude to správný, nebude to ten život, kterej chci
a nejvíc se mi na tom líbí, že už zase nic neni definitivní
teď to bylo "ok, mam dva týdny let's do something"
no a pak to bude zase jen tejden a něco "ničeho"
ráda tyhle ty "volný" dny, týdny využívám k hledání práce, domova, cvičení, starání se o jídlo
a zatim funguju nejlíp, jak jsem kdy fungovala
je tu řád
je čas sepsat další sny
protože ta radost, když si můžu něco odškrtnout, je k nezaplacení
začnu znova hrát na flétnu, kriste pane, nejlepší nápad ever
a nebo na harmoniku
hmm
na něco skladnýho
protože kytaru s sebou nikam nepotáhnu
ale vidim to na nějakej zpáteční stop do Berlína
protože kdo by nechtěl jít na Zrní zrovna v Berlíně
bude to fakt funny, jestli se tam dostanem
ŽIVOTE
Žádné komentáře:
Okomentovat