vzpomínka na punkovou rukavici

když je potřeba začít píct čokoládový sušenky v šest ráno, protože den má jenom 24 hodin.
stejně jsem ten bus nakonec nestihla.
ale byla jsem plavat, ráno
na což jsem se těšila už hrozně dlouho.

ale stejně, svoje školní boty jsem zase překřtila na cestovní
a mam pracovní kalhoty
a cejtim se tak nějak správně.

možná během příštích deseti dnů umřu na úpal
ale možná taky budu zatraceně happy, že se tak nějak stavim na vlastní nohy.

dost kreslim
a vždycky si k tomu pustim písničky kapely, kterou bych se chtěla naučit poslouchat
a takhle to funguje
hudba k tvoření.

a teď je čas na nějakej ten punk.