týpek tam hrál na kytaru a člověk si v roušce připadal divnějc, než bez ní.
svět tam byl jaksi v pořádku.
bylo tu jedno vlakový deštivý ráno.
batoh sbalenej jak kdybych utíkala do jinýho světa.
lahev vína, čtyři knížky, vesmírný tričko, deník, cold brew s makovym mlíkem.
ještě tomu chyběla sklenička skořice a strojek na vlasy.
pršelo, poslouchala jsem arctic monkeys a rozhodla se čas ve vlaku využít k sepsání toho problému, jak jsem dostala za úkol od psycholožky.
myslela jsem na tebe, přestože to o tobě vůbec nebylo a dost se u toho psaní zasekávala.
zatím je z toho asi deset stránek a nejsem u konce.
nelíbí se mi šťourat se v minulosti, na druhou stranu je potřeba to vyřešit.
těšim se do práce.
byl to hodně fajn a hodně zvláštní tejden, ale uvědomila jsem si, jak jsem vlastně ráda, že jsem kde jsem.
že jsem vděčná, že mam kolem sebe tyhle lidi.
Ž., se kterou se můžeme ovíněné při čekání na tramvaj učit nazpaměť popořadě zastávky všech tramvají nebo chodit lovit rostlinky na štafetu.
S., která mírní ten muj šílenej sarkasmus a já mírním její "umřu pro tuhle práci".
a spoustu dalších.
svět neni pořád růžovej, tak to je, ale jsem šťastná tady a teď.
podyzajnmarketový káfo.
shrečí existence v cute květináčku z ulice.
tohle bylo nebe.
kafe, vesmírný triko, za oknem déšť.
Žádné komentáře:
Okomentovat