narozeninové káfo a řízení auta

začala jsem doopravdy psát
prostě jen tak, z ničeho nic
stačila změna prostředí
najednou mám pocit, že opravdu mám co říct a že je toho hodně
a mám dost radost, že ty myšlenky zvládám formulovat do vět
protože to je můj největší problém
mám toho v hlavě spoustu, ale když to pak z ní mám dostat v nějaký srozumitelný formě, která má hlavu a patu, často to nedokážu

nicméně
včera byl důležitý den
dostala jsem den předtím nápad, pro který jsem se neuvěřitelně nadchla a nic na tomhle světě nebylo v tu chvíli důležitější
šla jsem ráno na kafe
seděla jsem venku u stolečku, pila obrovský latté s mandlovym mlíkem a četla Leonarda Cohena, konečně
paní, co nás obsluhovala, byla neuvěřitelně milá
odcházela jsem odtud s úsměvem na rtech, tvář nastavenou slunku, ve sluchátkách zase Zrní
co říct, Zrní je život
bylo mi v tu chvíli hrozně krásně, tak jako už dlouho ne
takže je samozřejmě potřeba víc takových rán

"tyjo bezedný kafe, to je prostě něco, co chceš!"
"jo? a kolik bys jich tak asi vypila, prosim tě?"
hah, tak to mě neznáte, kafe je láska, kafe je život

ale nejlepší pocit mám v posledních dnech z řízení
naučila jsem se řídit, což bylo v plánu už tak tři měsíce, od tý doby, co jsem udělala autoškolu
což zní trochu divně, vzhledem k tomu, že jsem ji udělala, ale přesto řídit neumim
ale to auto tam a ostatní auta?
uplně jinej svět
takže jako bych začala úplně od začátku
ale už to zvládám
sice trochu jako šílenec a to rozjíždění je občas hodně sranda
ale už se aspoň rozjedu, tak snad jako dobrý ne?
se zvládne, chce to čas
hlavní je, že už se toho nebojim a baví mě to
a přesně k tomu jsem chtěla dojít
zase je to určitej druh svobody, dokázat řídit auto

a jak mi rád připomíná M.
jsem přece silná nezávislá žena, že

písnička aktuálního života je Ptačí jelení lidský zpěv - Zrní
ta live verze ze Střeleckýho ostrova
protože ty housle, to jak křičí a ta hora, o který si myslel, že je napořád???
Hudebnicovy housle obecně jsou prostě život